Terapeutická zahrada působí jako jedno velké bioenergetické pole.

Jako jeden dobře promyšlený koncept, který pečlivě volí skladbu dřevin, kvetoucích rostlin, přírodních prvků jako je voda nebo kámen, tvar pěšinek, barvy a vůně rostlin.

Aby mohla zahrada rozvinout své léčivé účinky na lidský organismus, musí být v první řadě zdravá.

Budete-li v zahradě respektovat přírodní rytmy, tedy to, že každý cyklus má svůj čas, který nelze urychlit (rychlost růstu, doba kvetení,..), a zároveň nezacházet do extrému, ale dodržovat v zahradě rovnováhu, např. volit skladbu rostlin tak, aby se zahrada v horkých letních dnech nepřehřívala, ale působil zde přirozený chladící vliv listoví okolních stromů a keřů a jejich zdravý kořenový systém dokázal pro zahradu zachytit dostatečné množství vody, pak takováto zahrada bude zdravá a soběstačná, schopná regenerace sebe sama. 

Pak se takováto zahrada může stát léčivou pro pacienty nemocnic, terapeutickým prostorem pro seniory v domovech důchodců či léčebnách dlouhodobě nemocných.

Právě příroda a duše jsou podle švýcarského psychiatra C. G. Junga nezbytnou součástí života každého člověka.

„Odchýlením se od tohoto vnitřního volání bývá příčinou četných duševních neuróz, hlavně pak v druhé polovině života člověka.“

C. G. Jung věřil, že vztah člověka ke své duši, svému vnitřnímu cítění, má při terapii rozhodující roli.

Každá zahrada nese svou specifickou esenci

Někde je to silná energie kamenů, majestátní habitus stromů, textura listů nebo pestrost barev.

Ideální je, když esence zahrady rezonuje s jejími uživateli. Těmi mohou být klienti sociálních zařízení, pacienti nemocnic stejně tak jako jednotlivci či soukromé osoby.